SIGUR RÓS mají novou desku. A to už samo o sobě znamená v hudebním světě docela slušný poprask. O populárním seskupení muzikantů se již dávno nehovoří jako o hudebním překvapení či pošucích odněkud z Islandu. Vystupují jako hlavní hvězdy na velkých festivalech, prodávají značné množství desek, fanoušci i média je milují. Dosáhli snad největšího úspěchu z tvůrců řazených mezi post-rockovou vlnu. Objevili se dokonce i v seriálu Simpsonovi. Už dávno jsou velkou kapelou.
Přitom zůstávají sví. Ono to vlastně ani jinak nejde, když si vyvinuli vlastní, nezaměnitelný zvuk, frontman zpívá falzetem a ještě k tomu v islandštině a introvertní image zjevně není jen pouhou stylizací.
Dokladem toho je i zatím poslední album „Kveikur“, po letech první nahrávka bez multiinstrumentalisty Kjartana Sveinssona, jehož odchod - a to ostatně přiznává i kapela samotná - ovlivnil celkové vyznění. Faktem je, že „Kveikur“ je oproti minulosti nahrávkou poměrně přímočarou a místy dokonce i razantní. V porovnání s předešlým „Valtari“ se tak jedná o dost velký krok vpřed, resp. úplně stranou.
Rozhodně to ale není ani tentokrát na úkor oné specifické éteričnosti a magické atmosféry. Ještě stále mám poměrně živě v paměti jejich vystoupení na loňském ročníku festivalu Colours of Ostrava, kdy osobitá hudba v kombinaci se světly, projekcí a doprovodnými sbory, smyčci a žesti utvořila poměrně unikátní zážitek nezřídka doprovázený husí kůží. A právě skladby z tohoto alba jej učinily ještě intenzivnějším. To když se z toho všeho poklidného rozjímání odkudsi vynořila tvrdší pasáž, jako určitá zvuková hradba způsobila skvělé osvěžení a přenesla posluchače z úplně jiné dimenze zpět do reality.
Jako střet dvou světů působí i celé album. Z křehkých pasáží vyrůstá agrese, a byť se o ní dá hovořit víceméně jen jako o agresi vedené v intencích SIGUR RÓS, je hned na první poslech jasné, že je tu něco jinak. Skladby jsou skutečně mnohem víc přímočaré, obsahují dokonce industriální prvky a čas od času se vyskytne i něco jako refrén. Rozhodně se nejedná jen o jakési abstraktní obrazce. Na škodu to rozhodně není, doposud křehká tvorba SIGUR RÓS tak dostává úplně nový rozměr a posluchač je díky tomu bezprostředně vtažen do děje.
Přesto zůstávají ve svém vesmíru tito Islanďané i nadále sami.